Chci jít domů, ale netuším, kde to je: co je to za pocit a jak s ním žít

Když svět vůbec nevypadá jako ideální obrázek, někdy chcete najít místo, kde si můžete vydechnout, zapomenout na problémy a relaxovat. Obvykle je takové místo spojeno s domovem. Mnozí o něj ale přišli a odešli do měst a zemí daleko od svých domovů. Je mnoho těch, kteří se cítí osamělí a ztracení mezi známými ulicemi a náměstími. Pojďme přijít na to, jak se vyrovnat se steskem po domově – ztraceným nebo dosud nenalezeným.

Proč se lidem často stýská po ztraceném domově?

Zdálo by se, že je vše jednoduché: protože ztratili něco drahého a nemohou to vrátit nebo najít náhradu. Proto melancholie, smutek a nostalgie – pocit, který je dnes mnohým známý. Ale to je jen část odpovědi.

Velšština má slovo hiraeth – vyslovuje se „hirays“. A tento koncept je širší než smutek pro skutečné místo, které jsem musel opustit. Znamená hlubokou touhu po ideálním světě, kde můžete být sami sebou a kde vám bude rozumět beze slov. Dalo by se říci, že hiraeth je „nostalgie současnosti“, kde „skutečný“ znamená „pravý, nefalšovaný“. Je možná těžké najít člověka, který o takovém útočišti alespoň jednou nesnil.

Takové myšlenky jsou velmi důležité pro ty, kteří z nějakého důvodu opustili svůj skutečný domov. Pro lidi, kteří jsou nuceni se usadit v neznámých městech a zemích, ale přesto se tam cítí jako cizinci. Na internetu často najdete příběhy o nových a dosud neprobádaných místech. Takové příběhy obsahují zájem badatele, radost objevitele a nejupřímnější obdiv. Někdy tam ale není příliš důležitá emoce – pocit, že člověk našel domov, ve kterém se cítí dobře.

Stesk po neexistujícím či dávno ztraceném přitom znají nejen migranti, relokanti nebo Velšané se smyslem pro hiraeth. Čas od času to zažije skoro každý. V USA se tato „nostalgie současnosti“ objevila odraz v country baladách.

Naši muzikanti také nezůstali stranou. Nalaďte se na retrovlnu a pamatujte si: „Pod modrou oblohou je zlaté město.“ Někde vedle něj jistě najdete „Místo, kde je světlo“. A hned vedle je neviditelné „Město, které neexistuje“. V těchto starých písních je stále slyšet stejný smutek a touha po neexistujícím ideálním domově.

Nostalgie nebo touha po minulosti může být spojena s hledáním ztraceného bezpečí, což odráží touhu vrátit se do pocitu „ztraceného ráje“. Primární stav symbiózy se světem, kdy se člověk cítil celistvý, chráněný a spokojený.

Tento pocit lze znázornit jako projev nevědomé touhy po stavu, kdy se život zdál jednodušší a bezpečnější.

Není na škodu ponořit se do nostalgie?

O nostalgii se začalo mluvit na konci 17. století – pojem přišel s Švýcarský lékař Johannes Hofer. Tímto termínem přesně popsal stesk po domově. Žoldáci, kteří opustili své rodné země na dlouhou dobu, byli náchylní k tomuto pocitu. V té době byl tento stav považován za nemoc. Hofer doporučeno léčit stesk po domově a související utrpení pomocí léků, projímadel a dokonce i krveprolití.

Nicméně, dnes psychologové mysletže stesk po minulosti, stejně jako hiraeth, jsou pocity, které mohou být užitečné.

Pro mnohé je těžké vzpomenout si na něco dobrého, protože je velmi hořké si uvědomit, že nyní je vše jinak. Někteří lidé si proto zakazují toužit po opuštěném domově a ponořit se do nostalgie. Zdá se jim, že by se měli jen těšit. Někteří odborníci jsou si ale jisti, že jde o omyl. Když jste osamělí, když vás pronásledují neúspěchy nebo máte pocit melancholie, měli byste často odvolání dobré momenty z minulosti.

Stav nostalgie vám nejen pomáhá zažít příjemné emoce tím, že si vzpomenete na něco cenného. Umožňuje vám uvědomit si, co je člověku drahé, co stojí za to přidat do života a na jakém základu budovat svou vlastní identitu. Ale nakonec je lepší poznat a přijmout sám sebe.

Nostalgie je způsob, jak se vyrovnat s pocity ztráty a pokus o obnovení raných emočních stavů, kdy se člověk cítil bezpečně a v jednotě s okolním světem.

Není to jen touha po minulosti, ale také důležitý zdroj pro osobní růst, emoční stabilitu a posilování sociálních vazeb.

Co dělat, když je touha po ztraceném nebo dosud nenalezeném domově příliš silná

Pokud svět kolem vás není ideálním místem, kde se můžete cítit snadno a bezstarostně, stojí za to hledat způsoby, jak se tam, kde jste, cítit skutečně jako doma.

1. Vraťte se k šťastným vzpomínkám

Psychologové věří, že pozitivní emoce, které zažijete, mohou podpora ve stresové situaci zvýšit sebevědomí a zvýšit důvěru, že jste schopni se vyrovnat se současnými problémy.

Neměli byste se tedy úplně zbavit lehké melancholie – ale zároveň se snažte nežit výhradně vzpomínkami a sny. Věnujte pozornost okolní realitě, protože svůj nový domov si vytvoříte v reálném světě.

2. Přemýšlejte o tom, jak přiblížit svůj skutečný život ideálu

Pokud není jasné, kde hledat ideální svět nebo jak znovu vytvořit ztracený komfort, můžete začít tím, že se pokusíte alespoň trochu změnit realitu.

Přemýšlejte o tom, jaké předměty z vaší minulosti vám přinášejí příjemné vzpomínky a snažte se je používat častěji. Může to být váš oblíbený hrnek, talismanová dekorace nebo dokonce starý budík.

Hledejte v obchodě, na trhu, na tržišti alespoň jednu novinku, která ve vás vyvolá příjemné emoce. Existuje pouze jedno kritérium: chtěli byste to vidět u vás doma? Pokud ano, zvažte, že právě s touto věcí jste začali vytvářet nové útulné hnízdo.

Zde je to, co vám ještě pomůže vytvořit váš nový domov.

1. Vytvořte si vlastní rituály. Domov není jen místo, ale také zvyky, které si s ním spojujeme. Vymyslete si vlastní tradice, díky kterým bude váš prostor osobnější.

2. Naplňte prostor zvuky a vůněmi. Mohou okamžitě vytvořit pocit bezpečí a pohodlí. Pusťte si příjemnou hudbu, zapněte si oblíbené rádio nebo podcast, zapalte vonné svíčky nebo oleje s vůní, kterou si spojujete s teplem a klidem.

3. Dejte místu čas. Nečekejte, že se hned budete cítit „jako doma“. Prozkoumávání nového prostoru je adaptace a je důležité dovolit si jím v klidu projít. Postupem času si všimnete, že věci, které se dříve zdály cizí, se stanou známými a smysluplnými a váš nový domov získá osobitost a pohodlí.

3. Snažte se komunikovat s lidmi všude

Ano, pokud lidé kolem vás mluví jazykem, který není vaším rodným jazykem, může být obtížné se domluvit. Není to snazší, když se všichni kolem vás zdají být vaši vlastní, ale není s nimi žádný pocit jednoty. V těchto situacích můžete začít s velmi krátkými kontakty s ostatními.

psychologové nabídka: usmívejte se a kývněte na příjemného kolemjdoucího, prohoďte pár slov s pokladní v obchodě nebo s recepcí u vás doma. Snažte se být na veřejných místech častěji – je více šancí vyměnit si s ostatními alespoň letmý úsměv. Udělejte něco hezkého pro někoho, koho znáte, nebo i pro cizího člověka, pokud můžete – i když je to jen maličkost, může to dotáhnout hodně daleko.

Takové okamžiky vám zvednou náladu a vytvoří pocit společenství s ostatními lidmi. A ona vám zase může pomoci cítit, že jste zde vítáni. To je první krok k tomu, abyste se cítili jako doma.

Chcete-li navázat nové kontakty, můžete použít techniku zvanou „pět sekund odvahy“. Jde o to dát si jen pět sekund na převzetí iniciativy, než se zmocní úzkost nebo nejistota. Pokud například uvidíte někoho usmívat se nebo se chovat přátelsky, do pěti sekund se rozhodněte udělat krok: pozdravte, pochválte nebo položte jednoduchou otázku.

Tato technika pomáhá překonávat vnitřní bariéry a obavy spojené s novou komunikací. Často váháme, zda někoho oslovit nebo začít konverzovat, protože si myslíme, že ten okamžik jsme již promeškali. Ale těchto pět sekund dává impuls, který pomáhá jednat dříve, než se vnitřní kritik zapne.

4. Hledejte lidi, kteří jsou na stejné vlně jako vy.

Domov je místo, kam můžete pozvat lidi, které máte rádi. Možná jsou ale staří přátelé daleko, ale noví známí nejsou, nebo si s nimi ještě nejste příliš blízcí. Proto ozvěte se s přáteli a rodinou online. Zeptejte se, jak se mají, řekněte jim o sobě.

Mnoho lidí postrádá přátelské a upřímné partnery, se kterými by mohli diskutovat o vážných tématech nebo si jen popovídat, aniž by se namáhali nebo se snažili předstírat, že jsou někým jiným. Staňte se tím člověkem pro své staré přátele. A časem se nejspíš objeví noví přátelé, se kterými si budete mít o čem povídat.

A není vůbec nutné, aby zažívali stejné problémy jako vy nebo byli vám nějak podobní. Výzkum ukazuje, že interakce s různými lidmi posiluje pocit pohody. Proto má smysl usilovat o rozmanitost v komunikaci. Hlavní věc je, že kontakty jsou pohodlné.

Další účinnou technikou pro navazování známostí je technika otevřených otázek. Místo toho, abyste se omezovali na krátké fráze, na které lze odpovědět „ano“ nebo „ne“, zkuste položit podrobnější otázku. Například místo „Líbilo se vám tu?“ mohli byste se zeptat: „Co se vám na tomto místě líbí nejvíc?“ Nebo: „Jak ses rozhodl sem přijít?“

Otevřené otázky podněcují k hlubší konverzaci, poskytují příležitost dozvědět se něco zajímavého o dané osobě a přirozeně udržují konverzaci v chodu.

5. Více chodit

Chůze není jen o spálených kaloriích. Krásná krajina často uklidňuje. A být každý den na příjemných místech pomáhá cítit společenství s vnějším světem. To znamená, že jste o krok blíže k pocitu, že jste zde doma.

Budete mít pocit, že nejste zavření v těsném zámotku, ale patříte k něčemu mnohem většímu. Jste důležitou součástí obrovského a krásného světa, který je vám otevřený. A čím častěji uvidíte místa lahodící oku, tím příjemnější emoce spojené s místem vašeho pobytu zažijete.

Tento bod lze aplikovat i na ty, kteří nikam neodešli, ale ve svém rodném městě se cítí osamělí. Najděte si park, kde jste nikdy nebyli nebo kde jste jen zřídka chodili. Vymyslete novou trasu, jak se dostat na svá obvyklá místa. Zkuste častěji navštěvovat místa, která jsou krásná. Možná se znovu podíváte na místo, kde žijete, a uvědomíte si, že k němu chováte vřelé city. To znamená, že se budete snadněji cítit uvolněně a klidně – jako doma.

Chůze pomáhá snižovat stres a úzkost. Při chůzi, zejména v přírodě, se mozek přepne do relaxace: dýchání se zjemní, hladina kortizolu se sníží a v těle se aktivuje režim zotavení.

Chůze navíc podněcuje kreativitu a podporuje reflexi. Během ní může člověk vědomě přemýšlet o svých zkušenostech, nacházet nová řešení svých problémů nebo prostě nechat myšlenky volně plynout.