Když popisujeme pozitivní stránky člověka, často používáme slova „dobrý“ a „laskavý“. Od raného dětství slýcháme, že se musíme chovat „dobře“ a dělat „dobré“ skutky. Tato dvě slova však nejsou vůbec synonyma. A ještě více: jedna z těchto vlastností je více žádoucí, taková, o kterou opravdu stojí za to usilovat.
Co to znamená být „dobrý“
Podle odborníků na psychologii být „dobrý“ znamená být zdvořilý, chovat se civilizovaně, mít silné sociální dovednosti a prokázat vynikající znalost etikety.
Slovník dává několik definic slova „dobrý“, včetně „jak by mělo být; mít pozitivní morální vlastnosti; docela hodný, slušný, úctyhodný.“
Co to znamená být „laskavý“
Být „laskavý“ podle psychologů znamená být přemýšlivý, starostlivý, ohleduplný a zároveň silný, sebevědomý a empatický vůči ostatním.
Odborníci se také domnívají, že laskavost může znamenat akci, kvalitu nebo stav. Definují to jako cílevědomý projev přívětivosti nebo péče, který nám umožňuje chovat se k ostatním, jako bychom měli zvláštní spojení. Je to volba projevit empatii a velkorysost k naplnění potřeb druhého člověka.
Podle slovník„laskavý“ je „vstřícný, připravený pomáhat lidem; ničím nediskreditován; hodný respektu; bezvadný, upřímný.“
Jaký je rozdíl mezi „dobrý“ a „laskavý“
Z psychologického hlediska se zdá, že být „laskavý“ znamená víc než být „milý“, milosrdný, velkorysý, empatický a přívětivý. Pojem laskavost zahrnuje úmysly a činy, které přesahují pouhou zdvořilost nebo laskavost.
Být „hodný“ i „laskavý“ samozřejmě vyžaduje rozvinuté sociální dovednosti a příjemné vystupování. Laskavost však znamená vyšší úroveň angažovanosti, odhodlání a záměrů chovat se určitým způsobem. Proto to vyžaduje více úsilí a času. Rozdíl je také v tom, že být „laskavý“ znamená být aktivní a zaměřený na péči o druhé a být „dobrý“ znamená být reaktivní a zaměřený na sebe.
Laskavost přesahuje city a pohodlí. Je to vědomá volba povzbudit, podpořit a vážit si sebe i ostatních lidí. Být „dobrý“ je dobrý pocit, ale obvykle to neznamená procházet bolestivými zkušenostmi nebo obětovat se. „Dobré“ chování z dlouhodobého hlediska málokdy záleží. Zatímco většina „dobrých“ akcí je nepohodlných. Téměř vždy něco stojí – čas, úsilí, pohodlí, hrdost, sebeúcta. Ale právě tyto záměrné, vědomé oběti je naplňují smyslem.
Být „dobrý“ je částečně o potěšení druhých kvůli tomu, aby se vám líbil. Toto chování se může maskovat jako laskavost, ale často je diktováno sobeckými motivy, ať už si to uvědomujeme nebo ne. „Dobrý“ člověk zpravidla za své činy něco očekává. Očekává vděčnost, i když ten druhý pomoc nepotřeboval nebo ji nechtěl dostat.
„Dobré“ činy nepocházejí ze skutečné štědrosti, ale z lidské pýchy, víry, že máme právo či výsadu jednat určitým způsobem. V důsledku toho se můžeme stát defenzivními, když někdo nepřijme nebo neocení naši zdvořilost. Je to proto, že „dobří“ lidé jsou poháněni potřebou získat souhlas od ostatních.
„Dobrý“ člověk po večírku uklidí odpadky, ale pouze v přítomnosti dalších lidí, aby vypadal dobře v očích ostatních. V nejhorším nás tento přístup může přimět věřit, že jsme skvělí lidé, kteří dělají ušlechtilé věci pro zbytek světa, když vše děláme především pro sebe.
Na první pohled se „dobré“ a „laskavé“ jednání mohou zdát podobné. Ale motivy a energie za každým z nich jsou úplně jiné. Zatímco „dobrý“ člověk může zajít tak daleko, aby ho ostatní schválili, a možná dokonce někomu ublížil, „laskavý“ člověk se dopouští velkorysých činů založených na sebelásce.
Navíc „laskavý“ člověk se o sebe stará a netoleruje špatné zacházení nebo neúctu. Má jasné osobní hranice a ví, jak říct ne. Ve skutečnosti se v odmítnutí někdy skrývá opravdová laskavost, zvláště pokud slouží blahu někoho jiného.
Někdy znamená projevit se jako „laskavý“ člověk naštvat někoho jiného, například někomu přiznat, že necítíte vzájemné pocity, nebo někoho chránit před něčím škodlivým, ačkoli to někdo opravdu chce a ještě si není vědom vaší závislosti.
Co je lepší být: „dobrý“ nebo „laskavý“
Vzhledem k výše uvedeným rozdílům se zdá jasné, že je mnohem lepší snažit se být „laskavý“. „Dobrý“ člověk se příliš snaží potěšit ostatní, takže jeho upřímnosti nelze věřit. Jakékoli uznání, kterého se mu dostává, je způsobeno jeho „dobrým“ chováním ve společnosti, což znamená, že ho vůbec nemilují proto, jaký je. Jeho jednání mu proto nepřináší žádný skutečný užitek. Navíc je často uražen a rozhořčen tím, že se musí neustále přemáhat, aby získal alespoň trochu souhlasu.
Všichni jsme od přírody „dobří“, protože zpočátku se člověk zaměřuje na sebe. Laskavost vyžaduje snahu. A všichni bychom se měli snažit být laskaví, abychom změnili svět nejednoty, úzkosti a osamělosti. V době, kdy mnohým chybí empatie a vřelost, může mít laskavost významný pozitivní dopad na nás i na naše okolí.
Když děláme dobré skutky, tělo vyčnívá hormon oxytocin, díky kterému cítíme radost, spojujeme se s ostatními a důvěřujeme jim. Dobrá práce aktivovat centra odměny v mozku, zvyšuje úroveň štěstí a snižuje úroveň stresu. Laskavost nás sbližuje s ostatními, zlepšuje naši náladu a zmírňuje příznaky deprese. Zvyšuje naši sebeúctu a pocit vlastní hodnoty. To vše není jen příjemné. Bez toho nemůžete v moderním světě přežít.
Nic z toho však neznamená, že si musíme vybrat mezi „dobrou“ a „laskavou“. Nic nám nebrání rozvíjet obě tyto vlastnosti. Fragmentovaná společnost potřebuje více dobrých a laskavých lidí. Velmi rychle se k sobě staneme tvrdými a dokonce krutými. Rozhodně bychom tedy mohli využít více zdvořilosti, srdečnosti, solidarity a příbuzenství.
